S velkou radostí sdělujeme, že náš milý
LÁĎA ZOUBEK byl oceněn v projektu
DOBRÁ DUŠE 2020
Vladislav Zoubek je veselý, dobrosrdečný člověk, plný životního elánu. Vždy si najde čas, aby se svým muzikantským kolegou Petrem Skalickým přišel zahrát seniorům v Domově.
Loni na jaře jsme se rozho
dli pana Zoubka nominovat za jeho celoživotní dobrovolnické aktivity v Domově do projektu
Dobrá duše. Tento projekt vznikl v roce 2012 na základě iniciativy společnosti HARTMANN-RICO a.s. a oceňuje práci dobrovolníků, kteří jsou sami již v seniorském věku, a bez nároku na finanční pomáhají seniorům v zařízeních soc. služeb.
Pan Zoubek povyprávěl o své spolupráci s Domovem pro seniory pro časopis našeho DS Kohout – léto 2020 (všechna čísla najdete zde na našem webu).
„Do Domova pro seniory v České Třebové docházím už víc jak 15 let. Už si přesně nepamatuji, kdy to všechno začalo. Ke hraní jsem se dostal společně se svým kamarádem Petrem Skalickým. Já hraju na harmoniku a Petr na kytaru. Dřív, před námi, do Domova chodila Eva Adamová. To je Petrova příbuzná a pozvala nás dva, abychom spolu zahráli v Domově na akci Jabkancová pouť. Seniorům se vystoupení tak líbilo, že jsme „museli“ přijít znovu a už nám to zůstalo.
Dnes máme celkem bohatý repertoár, hrajeme písničky, které si s námi můžou všichni zazpívat. Do Domova chodíme s Petrem jednou za měsíc. Vždycky odpoledne o půl třetí začínáme a hrajeme do čtyř hodin.
Tady v Domově hrajeme většinou v „kapli“. Je to velká společenská místnost, kam se vejde přibližně 40 lidí. A když je hezké počasí, hrajeme venku. To s námi občas chodí další muzikanti, nebo zpěvačka. Je to takové zpestření. Ale většinou je to jen na mě a na Petrovi.
Dvakrát do roka tu hrajeme i na větších akcích. Na jaře jsou Čarodějnice a na podzim Jabkancová pouť. Na tyhle akce s námi také chodí víc muzikantů. Na Jabkancovou pouť se oblékáme i do tradičních kostýmů, jinak hrajeme v civilu.
Lidi nás tu už znají a vítají nás. Některé známe ještě z doby, kdy nebydleli v Domově. Oni se těší na nás a my zas na ně.
A proč to vlastně dělám? Tak trochu i s pocitem, že to taky jednou budu potřebovat. Hudba povznáší ducha, a to nejen lidem (seniorům), ale i nám. Můžeme si tady zkusit i něco nového, máme tolerantní publikum, které nám ledasco odpustí.“
Od tohoto rozhovoru s panem Zoubkem se některé věci změnily. Koncerty se z prostředí kaple přesunuly pod balkony, na zahradu budovy. V případě špatného počasí dokonce do bufetu, kde pánové Skalický a Zoubek, případně jejich kolegové z Jabkancového Šlapeta zpívali na mikrofon do Domovního rozhlasu, bez přítomnosti publika. Seniorky a senioři poslouchali hudbu na svých pokojích u rádia.
Ať už se jednalo o hudební vystoupení venku, nebo uvnitř budovy, vždy se Domovem nesla příjemná nálada, kterou vždy pánové Skalický a Zoubek dokáží vytvořit. Spolupráce s panem Zoubkem a panem Skalickým si velmi vážíme a doufáme, že bude pokračovat i v letech následujících.
A ještě několik slov pana Zoubka k čestnému uznání:
„To víte, že jsem moc rád, že jsem to ocenění dostal. Ale to nejsem jenom já, to není jenom pro mě. Vždyť my to děláme s Petrem Skalickým společně. Až o tom budete psát, chtěl bych, aby se tam Péťa objevil, těch úspěchů jsme dosáhli spolu. Víte, děláme to srdcem.“
Pane Zoubku, v tom Vám musím dát za pravdu. Děláte to srdcem a oba ho máte na pravém místě.
Helena Mechlová DiS., aktivizační pracovnice
